Kniha esejů o zapomenutém a téměř zázračném kraji kolem krušnohorské Moldavy a o lidech, kteří jej oživují, je stejně nevšední a působivá jako tajemná krajina, kterou autor opěvuje. Je plna paradoxů, milých i trudnějších překvapení, kontrastů, osudových setkání i rozchodů.
Její autor Karel Fryč používá bohatý jazyk oplývající jinotaji a překvapivými spojeními, který čtenář často musí rozplétat a odkrývat s podobným tvůrčím úsilím, jako když prochází krušnohorským hvozdem nebo opatrně našlapuje podhorskými slatinami.
Celostránkové barevné náladové autorské fotografie umocňují způsob vidění prezentovaný v textu. Vzniká tak synergicky působící celek, originální dílo vedoucí k zamyšlení, poznání i sebepoznání a k hlubšímu porozumění poetice nevšedního života a nevšedních věcí, které se za zdánlivou všedností ukrývají.
O autorovi
Karel Fryč (* 1959) sám sebe charakterizuje jako „podivína, solitéra, básníka, střídmého příznivce bílého vína, grafika a fotonemehlo“. Je absolventem Filosofické fakulty Karlovy university v Praze (1984). Od střední školy vedl v Kladně skoro patnáct let tábornický a turistický oddíl inspirovaný Jaroslavem Foglarem. Působil v učňovském školství, později v různých médiích a jejich marketingu.
K přeměně za Moldavana se rozhodl před pěti lety „samostatně, dobrovolně, střízliv, nezatížen minulostí ani prokletím a nenucen násilím.“ Stalo se tak krátce poté, co veřejně nahlas zpíval na oslavě svých pětapadesátin, že hledá dům holubí. Poněvadž byl v té době již několik let v péči neurologa s diagnostikovanou Parkinsonovou chorobou, mohlo jít, jak sám podotýká, o jakési bilanční rozhodnutí.
Moldava jej oslovila, pohltila a on na oplátku již od začátku svého pobytu zde oslovuje její obyvatele. Stal se Moldavanem aktivním, odkrývá krásu nově objeveného kraje lidem místním i příchozím, organizuje zdejší kulturní život, přispívá k rozvoji turistického ruchu.