Nepodobá se někdy lidský život mechanismu? A kolik něhy se může skrývat ve stroji?
Pianistka Ada Fischerová má před sebou zářnou kariéru, jádro její existence je však vyhaslé. O co vlastně usiluje? Nesnaží se jen zavděčit mrtvému otci? Jeho ztrátou se v ní cosi navždy porouchalo. Jediný dlouhodobý „milostný vztah“ udržuje se svým hudebním nástrojem a jako by se sama pomalu stávala strojem, automatem plnícím jedinou smutnou funkci.
Román o posedlosti, stesku, o mechanismech duše. O problémech, zděděných po rodičích, které paraziticky formují život dětí a skrze jejich vztahy se přenášejí dál. Adin příběh zrcadlí osudy lidí, kteří se také oddali nejrůznějším systémům — hudbě, šachovnici, algoritmu. Jako vynálezce metronomu Johann Nepomuk Mälzel, jako skladatel a pianista Alexandr Nikolajevič Skrjabin, jako Adin milenec Hans.
–––
Marek Šindelka pro svůj námět vynalezl rytmický a melodický styl, kterým radikálně poodstoupil od svých předchozích knih. Kompozice jeho prózy připomíná dokonale vystavěnou hudební skladbu. V pronikavých postřezích poukazuje na to, jak těsně se prostupuje svět hudby, programování, lidských těl a vztahů, jak tenká je linie oddělující dokonalost a nelidskost.
— Ondřej Nezbeda, redaktor
Systémy něhy jsou příběhem dcery, která pátrá po svém otci. Je to kniha stesku. Román o smutných opuštěných strojích. O systémech, které mě dlouhodobě fascinují: o hudbě, lidském těle, ale taky o mechanismech duše. O problémech, zděděných po rodičích, které paraziticky formují život dětí a dále se přenášejí skrze jejich vztahy mezi další lidi. A zároveň je to prostě román o lidské ruce. Ruka je podivný kus těla. Kolik jen si toho pamatuje! Kolik toho dává a bere. Jak moc se jí někdy stýská po dotecích — po dávné něze.
— Marek Šindelka, autor