Od výstřelu prvního kulometu na západní frontě bylo jasné, že vojenská technologie mnohonásobně překonala možnosti lékařské vědy. Mnozí z vojáků první světové války, kteří průmyslové vraždění přežili, opouštěli armádu se znetvořením a těžko představitelným traumatem. Zatímco ztráta končetiny učiní z veterána hrdinu, člověk bez obličeje se stává monstrem. Ten, kdo mu tvář navrátí, zachrání jeho identitu i duši.
Válečná brutalita je živnou půdou lékařského pokroku. Dokladem je i příběh Harolda Gilliese, otce moderní plastické chirurgie. Gilliesovo oddělení v londýnské Královnině nemocnici se stalo laboratoří medicínských vynálezů a inovací a také prostředím, kde se setkávaly dramatické osudy pacientů, kteří se díky lékařově obětavosti a profesnímu umění navracejí zpět do života.
Stejně jako ve své předchozí knize Umění řezničiny píše historička vědy Lindsey Fitzharrisová sugestivně a jazykem blízkým beletrii.
Lindsey Fitzharrisová (1982) studovala dějiny vědy a lékařství na Oxfordské univerzitě a věnuje se zejména popularizaci vědy. Čtenáři Paseky ji znají jako autorku knihy o viktoriánské medicíně a průkopníku antisepse a sterilizace Josephu Listerovi (Umění řezničiny, Paseka 2019) a diváci Prime Video a Apple TV+ ji sledovali v dokumentárním seriálu o záhadných úmrtích Curious Life and Death of… Její blog The Chirurgeon′s Apprentice sledují přes dva miliony čtenářů. Přispívá do listů Guardian, Huffington Post, Lancet a New Scientist.