Příběh o italských horách a o lidech, kteří v nich prožívají nelehké časy
Jedné deštivé noci uvidí spisovatel Francesco oknem svého domu v cadorských lesích muže stojícího uprostřed bouře. Pozve ho dál. A tak se seznámí se starým Guidem, jehož tvář je zvrásněná jako dolomitské útesy a oči modré jako horské nebe. Guidovu pozornost upoutá fotografie neznámé dívky, kterou Francesco našel pod převisem v horách.
Francesco začne osamělého Guida navštěvovat a stařec ho požádá, aby mu předčítal ze svazku prastarých dopisů. Každý z nich je věnován jedné z okolních hor a společně vyprávějí o životě bratrů Onesta a Santa. Popisují zdánlivě prosté příběhy lidí, kteří se vší silou drží při životě, tak jako modříny zarývající své kořeny do nejpříkřejších úbočí skal. Vyprávějí o válce, smrti a o lásce. Posledním dopisem však příběh nekončí. Kdo dal v městečku postavit kenotaf s nápisem Moje hory jsi ty? A kdo je ona tajemná dívka ze staré fotografie?
–––
Existují knihy, jež dokážou tiše proniknout do našeho nitra, otevřít dveře, které zůstávaly dlouho zavřené, a zanechat v nás stopu, jako když nás jemně ovane vítr. Onesto od Francesca Vidotta je jednou z nich. Tento román se neomezuje na pouhé vyprávění příběhu, ale vybízí čtenáře, aby se dívali na svět jinak, pustili v životě věci, kterých se drží, a nalezli svou vlastní podstatu. Vidotto nás ve svém poetickém a obrazově živém vyprávění dokáže vtáhnout do lesů oblasti Cadore, do hor, jež šeptají dávné příběhy lidí žijících mezi vzpomínkami a osudem.
— recensioniletterarie.it
Vidotto je autor, který nedělá kompromisy. Jeho popisy prostředí jsou tak barvité, až berou dech, avšak neomezuje se na pouhé vykreslování přírody: jeho mistrovství spočívá ve schopnosti vystihnout zraněné a odhalené duše postav — každá skrývá nepohodlnou pravdu, tajemství, stud, lásku, jež je zároveň mízou i jedem.
— unteconlapalma.com