V naší studii zkoumáme projevy kulturní skupinové a individuální autorské identity především v krásné literatuře, popřípadě v některých příhodných žánrech lokálního písemnictví. Identitu je možné zkoumat z hlediska narativních struktur, ale v našem případě jinak, než jak to činí filozofové, kteří se zamýšlejí nad samotnou podstatou identity, psychologové, kteří např. upozorňují na dynamiku identity jedince v socializačním procesu a utváření osobnosti, sociální psychologové, varující před ztrátou identity v teorii davu, sociologové, zkoumající subjektivní zpracování biografické kontinuity/diskontinuity, a politologové, kteří uvažují v souvislosti s Evropskou unií o identitě evropanství. Identita je důležitá pro regionální, národnostní a národní povědomí etnické menšiny, kterou v našem případě představují obyvatelé českého Těšínska hlásící se k české a k polské národnosti (německá národnost, v regionu poměrně početná do odsunu po roce 1945, není předmětem naší pozornosti). Zkoumány jsou projevy bilingvismu v literatuře, problematika tzv. malé vlasti (v polštině „ojczyzny“), domova, rodného domu apod.
Poněkud obecný a abstraktní pojem identita, kterému lze rozumět univerzálně jako totožnosti (identifikaci potom jako procesu ztotožňování), prostřednictvím zapojení do určitých vztahů (regionálního, biografického, kulturního, politického, skupinového apod.) specifikujeme a přibližujeme určitému obsahu významů. Tyto obsahy jsou různě konkretizovány, tematizovány a symbolizovány v literatuře. „Identitu“ tudíž chápeme jako aktivní prvek, který logiku významu získává teprve tím, že je uveden do konkrétních vztahů.
Zkoumání identity si vyžaduje nejen tradiční biografický, strukturální nebo strukturálně-sémiotický postup, nýbrž z hlediska metodologie studie je nutné zohlednit i antropologickou dimenzi hledání možných koncepcí identit a způsobů identifikací. S vědomím, že z hlediska času, jenž je v literatuře úzce spojen s vyprávěním (narací), setkáváme se v beletristice s vyjádřením odlišné strategie autorských (spisovatelských) přístupů v souvislosti s kulturní, sociální, ekonomickou či politickou situací společnosti, která však v literatuře zdaleka není jejím prostým odrazem. Akcentujeme proti tomu hledisko komunikační, referenční a v odůvodněných případech transcendenční.
Co se týče konkrétního zkoumání individuální identity, činíme tak na příkladu významného spisovatele polské národnosti, polsky píšícího Pawła Kubisze (12. května 1907 Konská, Třinec – 19. srpna 1968 Český Těšín), jenž se stal obětí nevybíravých likvidačních praktik jako spisovatel, redaktor polského menšinového tisku ze strany krajských, okresních i místních orgánů KSČ a také nepřejících mu osob z Hlavního výboru Polského svazu kulturně-osvětového (PZKO).
LIBOR MARTINEK