Je výraznou osobností v historii našeho fotbalu. Stačí si připomenout, co dokázal.
Přestože většinu kariéry působil jako záložník nebo stoper, stal se členem Klubu ligových kanonýrů, neboť vstřelil v nejvyšší soutěži 130 gólů – 106 v Československu, 24 v Rakousku. Když do společnosti nejlepších kanonýrů vstoupil, byl prvním, komu se to podařilo, přestože nebyl útočníkem.
V lize poprvé nastoupil za Teplice v září 1967, kdy mu bylo sedmnáct, a končil v červnu 1983 v Bohemians, které jako kapitán přivedl k jejich jedinému titulu. Poté odešel do Rakouska, kde svůj poslední zápas v nejvyšší soutěži hrál na jaře 1988 v bezmála osmatřiceti letech. V každém mužstvu patřil k oporám. Téměř nikdy nezklamal, navíc měl velkou autoritu u spoluhráčů a pro mnohé byl vzorem.
Dvakrát se stal mistrem Evropy. Nejprve v kategorii do 18 let, poté do 23 let. Jenom zranění ho připravilo o třetí titul v Bělehradě v roce 1976. Sice výrazně přispěl k postupu z kvalifikace přes Anglii a Portugalsko, ale na závěrečný turnaj nejel. Smůla o to větší, že několik let si bez něj nešlo tým představit. I když už s tím nikdo příliš nepočítal, po pěti letech se do reprezentace vrátil, pomohl vybojovat postup na mistrovství světa a zahrál si i na samotném šampionátu v roce 1982 ve Španělsku.
V knize, která popisuje jeho kariéru i soukromý život, se vrací ke všemu podstatnému, co ve fotbale zažil. Líčí začátky v rodných Košťanech, první ligové zkušenosti v Teplicích, vojnu v Dukle, roky v Bohemians, triumfy i pády v reprezentaci, angažmá v Rakousku i to, proč se stal trenérem. Atraktivní jsou pasáže o spolupráci s osobnostmi, jakými byli reprezentační trenér Václav Ježek a především trenér Bohemians Tomáš Pospíchal.
Knížku, která obsahuje i podrobné statistiky, dal dohromady novinář Petr Nečada. O zlaté éře Bohemians, jejíž pevnou součástí byl Přemysl Bičovský, napsal předtím knihu Mistři z Ďolíčku.